Diskusi jsem celou nedočetla - omlouvám se.
Článek jsem přečetla, situace mě zaujala, ale jinak musím souhlasit se Sarmi, přišlo mi to lehce trapné (no, ale když to tedy někdo chce popisovat, proč ne). Ono je to totiž docela v módě, vykládat ( jak je vidět, tak nejen mezi kamarádkama), co "ten můj blbec" zas vyvedl, řekl atd. Na ženské drbárny nechodím, a když už se k podobné situaci někde nachomýtnu, je mi taky trapně. Manžela si vážím, mám k němu úctu, a když už mu někde něco nevyjde (což mě dost často), nemusí o tom vědět houf kamarádek, ev. čtenářek Rodiny.
Překvapilo mě, kam se dikuse posunula - k řešení "typických mužů", rozdělení domácích prací atd, atd.
Podle mého názoru, pokud to manžel autorky věděl a neuklidil, tak se v tom manželství něco děje. To není boj o hovínko, ale o moc, o uznání, volání o pomoc nebo nezájem????? nevím, ale problém bude někde jinde, než v pořádkumilovnosti.
Ráda bych ještě řekla, že v manželství by měla být úcta k partnerovi a měli bychom se doplňovat, spolupracovat, a ne bojovat. Podstrkávání exkrementu pod sedadlo auta je dětinské, a problém nevyřeší, naopak si v tom .... manželé déle pochodí.
Předchozí