naprosto chápu její pocity bezmoci, jelikož se s arogantním a autoritářským chováním zdravotníků setkávám denně a to taky jako zdravotník. Přimlouvala bych se za zveřejnění porodnice.
Opravdu si předchozí přispvatelky, krom snad Mony a Dedyny nevšimly, že příběh není jen o tom, co dělala nebo nedělala vrchní sestra?
Je to příběh o bezmoci, se kterou se každý vyrovnáváme po svém. Někdo se přizpůsobí nesmyslným pravidlům a tím dává možnost, aby ta nesmyslná pravidla byla vymáhána dále, někdo vztyčí hlavu a odejde, někdo si zapláče (což je vysokému stupni těhotenství pochopitelné).
Důležité je však nenechat si tu zkušenostpro sebe, což autorka činí.
Hlavě je nutno ocenit, že si autorka nenechala své pocity pro sebe, aby se jimi v koutku duše užírala.
A opravdu jste si nevšimly arogantní řeči, degradující všechny těhotné, z úst lékaře, nebo jsme na to už tak nějak všechny zvyklé a jsme otupělé?
Přeji všem těhotným, rodícím a porodivším, aby i díky autorce příběhu nemusely zažívat takové situace, ale hlavně aby jim nepřišly normální a nepřizpůsobovaly se jim.
Předchozí