Aby mi náhodou něco podstatného neuniklo. A stále nechápu, v čem se personál tak provinil. Takové detaily, jako že doktor vyšel z místnosti, ve které hrála televize - pokud chápu, bylo po běžné pracovní době a doktor sloužil - byl tam prostě pro případ, že bylo jeho pomoci třeba. Doktor na službě se podle mě klidně může dívat na televizi, nebo spát, nebo cokoliv, on má prostě pohotovost, pro případ, že by se něco dělo.
Nebo se pořád dokola ptát sestřiček: Je tu někdo, kdo se nebojí vrchní sestry? Proboha, co je to za pitomou otázku? Představím si, že někdo přijde k nám do práce a zeptá se mě: Je tu někdo, kdo se nebojí ředitele? Co se na to dá říct? Na to se dá jenom mlčet.
Mně přijde, že autorka byla stejně rozhodnutá pro domácí porod a tímto se chtěla jen utvrdit v tom, že porodnice jsou vážně nemožné. Vždyť nakonec přece doktor prohlídku porodních boxů umožnil. A autorka už nechtěla.
Předchozí