Ivčo, chápu, co máš na mysli. Když zavolám k doktorovi, zda ordinuje, on poví, že ne a já přesto přijedu, pak je můj problém, když mi nikdo neotevře dveře. Přesně nevím, jak to pisatelka krok za krokem domlouvala, ale stále věřím, že bylo možné jí vyhovět. Klient sem tam udělá něco nepochopitelného - ale to my všichni. Otázka je, zda v dané situaci lze nebo nelze něco udělat, aniž by to někomu uškodilo. A myslím, že ten pokoj otevřen být mohl.
Co se hormonů týče - jistá emoční labilita v těhotenství a šestinedělí je věc popsaná v lékařských učebnicích. Kde jinde by měli mít pochopení pro rozhozenou klientku, než v porodnici?