Přidat názor k článku V jedné porodnici…

Z nedostatku jiné činnosti při chřipce jsem dočetla celou diskusi - je to poutavé čtení!

Já teda absolutně nechápu, proč autorka do porodnice jela- když jí bylo jasně řečeno, že ne! Pak to ještě zkusila u doktora a ten souhlasil , no tak dobrý.
Když to převedu do analogie své profese - poskytujeme poradenství, tak pokud by někdo, komu řeknu, že dnes bohužel nemohu, domluvíme se na jindy to zkusil přes mého šéfa (nebo aby byla analogie přesná ) přes mého kolegu z jiného projektu - tak to bych se teda nadchla už na začátku (páč můj šéf by taky určo netušil, co jde a nejde v současné chvíli ). A přijít k nám do kanceláře a vykřikovat- je tu někdo, kdo se nebojí šéfa- no nevím

Moje máma pracuje na operačních sálech - a tam prostě nikdo taky nesmí - a není to jen proto, že by se chtěla válet v klidu. Ale i na porodním pokoji či sále může existovat pravidlo, kdo tam může s nepovolanou osobou (tj. návštěvníkem). Zjevně mají nějaký akreditační proces - tím teď prochází nemocnice dost často. A doktor o tom nic neví, to je OK- tou zodpovědnou osobou je přece vrchní sestra a ta řekla ne.

Jsem ráda, že autorka porodila tak, jak chtěla a v pořádku. Jen se bojím, že s tímhle dost razantním prosazováním svého - to není asertivita, bohužel, to je prosazení si toho co chci za každou cenu - jí čeká krušná cesta. Až bude takhle chodit ve školce ptát ředitelky na cokoliv, na co jí učitelka odpoví ne - no hodně štěstí.

Jinak trošku mi to připomíná mého syna- když mu na něco řeknu ne, jde se zeptat tatínka, když ten ne, jde za babičkou a tak dále. Ale dobrý, jsou mu tři, on z toho ještě vyroste