Hrozne rada vzpominam, jak pri porodu... desna bolest a Barbara (porodni asestentka) me hladila a klidnim tichym hlasem ke mne promlouvala a rikala mi, ze ta kontrakce zase skonci, ze nebude trvat vecne.... a kdyz jsem se ji ptala, na kolik cm jsem otevrena, tak mi nikdy nerekla zadny cislo a jen zase prijemnym tichym hlasem mi rekla: "jsme na dobre ceste". To bylo jak kouzlo. Hotova psycholozka, ale myslim si, ze to je zapotrebi. Dokonce, kdyz jsem prijela s prsknutou vodou, primar mi po kontrole rikal, ze porod do vody nepujde z tohoto duvodu. Jakmile jsem prijela na sal, ptali se me, rekla jsem jim o vyroku primare a ony na to: "Ale nic neni pravda, zkontrolujeme situaci, a jestli pujde vsechno v poradku, muzes si do bazenu vlezt"
Jen mam strach, ze podruhe to nebude tak krasny, ze budu mit blby vzpominky... atd. atd. ....