Přidat názor k článku Korunky se nepapají

Jsem také ráda, že příběh měl šťastný konec.
A též jsem se pozastavila nad tím - jít do jídelny bůhvíkde.
Byla jsem s dcerkou v Motole už na 3 hospitalizacích a byla jsem ráda, že jsem na to jídlo mohla aspoň 1-2denně zajít. Při vícedenní hospitalizaci v kuse - myslím, že by nebylo vůbec možné přežít jen o vodě. Taky mi bylo líto, že musím malou opustit, ale sestřičky byly ochotné pohlídat, nebo jsme se střídaly s maminkami - jak píšeš Ty Fisperando. A byla jsem ráda, že můžu na chvíli "změnit vzduch", že přijdu trochu na jiné myšlenky,jinak to na člověka začne padat. Já mám ze zmiňované nemocnice právě výborné zkušenosti - oproti naší nemocnici v místě bydliště. A nevyváží to ani fakt, že tady jídlo nosí na pokoj. Právě když dcerka kvůli narkózám nemohla jíst a jídlo bylo doneseno pro mne, tak to malou ještě víc rozhodilo. Navíc v Motole je vždy určitá doba na jídlo (snídaně, oběd i večeře)takže alespoň 1*se zadařilo, že ani dcerka nevěděla, že jsem pryč, jelikož spala.
To nadávání mi už taky leze na nervy.