Já myslím, že už to nemá cenu rozmazávat. Já mám tři děti, od dvou bych si v Motole na jídlo dojít mohla, od jednoho ani náhodou, protože by se mi z toho nejspíš do puberty počůrával a koktal. Jídelna prostě je od spousty oddělení hrozně daleko. Hlavně bych ale ráda podotkla, že hodnotit "nemocnici Motol" nemá vůbec smysl - já, resp. děti jsme tam byli hospitalizováný na... sedmi různých oddělení a kdybych je měla hodnotit, bude se to pohybovat ve škále - "už nikdy, za žádnou cenu" po "naprosto fantastické". Mně Veroničin zážitek připadá taky traumatický a taky mám pocit, že by to mělo jít i jinak. Nemyslím, že mě to automaticky staví do role nenapravitelné nevděčné stěžovačky.
Předchozí