Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

AHOJ DANO, VÍM, ŽE REAGUJI DOST POZDĚ NA TVUJ ČLÁNEK S DEPRESÍ. ALE MÁM ZKUŠENOST, ŽE KDYŽ SE NÁM NARODIL PRVNÍ VNUK, TĚŽCE POSTIŽENÝ, NESCHOPNÝ SÁM JÍST, MĚL DO 3 LET SONDU A TAK NÁM HO DALI DO KOJENÁKU, ANIŽ BY SE ZAJÍMALI JAKÝ MÁME NÁZOR, NEBO NABÍDNOUT JINOU CESTU A POMOC. JÁ JSEM SE SLOŽILA, JEZDILI JSME KAŽDÝ TÝDEN ZANÍM, ALE MUSELA JSEM BRÁT ANTIDEPRESIVA. PUL ROKU, NEŽ JSEM PŘIJALA ONDRÁŠKA TAKOVÉHO JAKÝ JE. DCERA NIC NEBRALA A BYLA NATO DOST PSYCHICKY ŠPATNĚ. TED MÁME TAKÉ VNUKA, POSTIŽENÉHO ,ALE SNAD ,ŽE UŽ JSOU MOJE DĚTI VELKÉ TAK JSEM SE ZAŘADILA JAKO MÁMA A NAUČILA JSEM HO PAPAT LÁHVÍ A ZA DVA MĚS. JEL DOMU S MÁMOU..A STEJNĚ NAMNE ZBYLA TA HLAVNÍ ULOHA BYT MU MÁMOU I BABČOU NAKONEC. JE TO MOJE SLUNÍČKO. ZATIÍ.M