Přidat názor k článku Rodili jsme normálně

Rodila jsem taky normálně. Normální císař,mám osm dioptrií a tenkrát se normálně porod řezem takhle plánoval. Normálně me odřízli od miminka,které normálně dýchalo a řvalo, normálně mi ho přinesli, až jsem se normálně po dvanácti hodinách vzbudila s normální šílenou bolestí břicha. Normálně jsem ho kojila šourajíc se normálně podél zdí s normálně rozklepanýma kolenama . Pak to šlo taky normálně - za rok a pul jsem normálně cisařem porodila druhého normálního kluka.... Normálně se mi hojily jizvy a dnes mám dva normální dospělé syny.. Už dvacet let mi to přijde normální.. Ale když chodí okolo mě a prudí ve své skoro dvoumetrové výšce, přiznávám, že jsem od začátku měla zatracené štěstí. Jsem přesvědčená,že není duležité,jak se miminko narodí na svět. Důležité je,že se narodí zdravé. Jasně, že pro rodiče je to duležitý krok a jistě, že jsou výzkumy, které dokazují, že přirozený, normální porod je pro mimčo to nej..když má to štěstí. Podle mě je stejně duležitá pokora k tomu uzlíku. Jak ho rodiče vnímají .Dítě je poutník Vašim životem není to nic, co by vám patřilo. JIstě že pro něj chcete to nejlepší,ale někdy z podobných diskuzí mám pocit,že matka dává nepřiměřeně velkou váhu na to,jak se při porodu cítí ona,jesti u toho může nebo nemůže být otec a od kdy a jak a proč ,... A důležité kritérium pro výběr porodnice bývá, jak s citem k rodičce se vyplńuje který dotazník.A jakd louho čeká v poradně .. No. Milé maminky čekatelky, co si vybíráte, kde porodit, ještě mnohokrát se vám při výchově stane, že budete muset hodně slevit ze svých jistě oprávněných požadavků a dělat to, co je nutné pro bezpečí svých dětí..i když se vám to vubec nebude líbit a někdo bude ponižovat vaší dustojnost . Možná malinko v rámci v bezpečí svých potomku zkuste slevit i ted. Už totiž neumíme přijmout fakt,že nejsme ty zdatné rodičky co před sto lety a dítě co se nám narodí udušené, protože neprošlo, nebreme s tak stoickým klidem jako tehdy. Děti nejsou tříkilové ale spíš čtyřkilové, a i o pár centimetru větší a naše fyzička a břišní svaly .. hanba mluvit... tenkrát jsem o tom nepřemýšlela , ale dnes po létech strávených v nejužší blízkosti těma dvěma - já bych dala přednost bezpečí svýho dítěte. Vybírala bych porodnici s nejlepším přístupen k POHODLÍ toho přicházevšího, proč neuvítat ztlumená světla na sále a le ne kvuli mě, ale tomu malému . Rozhodně bych vybírala špitál s nejlepším lékařským vybavením pro novorozence- to kdyby se něco zaseklo, s nejlepším dětským doktorem po ruce,i kdyby to mělo znamenat, že budu rodit třeba v náražní hale za očumávání všech ajzlboňáků ,co na mě budou hystericky řvát tlač tlač, tlač, rodila bych klidně sama , bez sprchy , bez vany, bez míče,v bolestech ,oholená nejtupější žiletkou na světě, rodila bych trpělivě a bez poznámek. Nechala bych se rozřezat klidně ještě jednou a nastříhnout až na záda, pokud by to pro toho malého bylo pohodlnější ..... Z nás dvou je ten malej poutník ten důležitější ... Kluci mám Vás moc ráda.. máma
A pro normální tátu , co to tu velmi něžně a krásně psal - Přeju Vám a Vašim milým ze srdce,at Vám vaše jabloň se zakopanou placentou kypí životem . Tak připíjím normálně na zdraví . Helena , dva kluci