Bývala móda mít stěnu, teď je zase móda hlavně nemít stěnu. Za 30 let zase budeme žasnout, jak na začátku století mohli lidé vařit v kuchyních a la pitevna a mít minimalistické obýváky se skleněnými stoly a kovovými židličkami. To se prostě všechno mění.
Já nemám ani stěnu, ani tzv. moderní obývák. Zdědila jsem obývák pro prarodičích, takže skok přes jednu generaci. Mám tam mimo jiné velký ušák, drobný černý nábytek ze skutečného dřeva s výrazným kováním (kdysi vyráběný na objednávku), velký masivní dřevěný jídelní stůl, americká kamna. Jen málo ze zařízení jsem vyměnila, něco prošlo renovací. V podobném duchu je i kuchyně. Cítím se tam dobře, proto to měnit nebudu. Fakt je, že téměř každá návštěva mi řekne, jak je to tam příjemně útulné. Nikomu to ovšem nevnucuji, a taky nemám ráda, když někdo vnucuje mně, jak by "mělo" bydlení vypadat. Kdo posoudí, jak by co mělo vypadat, kdo na to má patent?
Podle mě je důležité, aby si každý podle svých možnosti kreativně vytvořil prostor, kde se bude dobře cítit a který bude pro jeho potřeby funkční, a to bez ohledu na to, co je zrovna módní. To, co se nabízí, je třeba brát jako široký přehled možností, z nichž si může člověk pro sebe vybrat a tvořit. Ne otrocky přejímat tzv. módní trendy jen proto, že to právě "letí", nebo šmahem zavrhovat všechno starší jen proto, abychom se odlišili od generace svých rodičů. I ty naše "správné módní trendy" budou jednou podle další generace zastaralé, a nebude to dlouho trvat.
Předchozí