Přidat názor k článku Bytový design aneb obývací stěna

Klasickou obývací stěnu nevlastníme. Ale jinak by z nás architekt asi neměl radost, obzvlášť ne zastánce minimalismu. Oba s manželem totiž milujeme knihy. A kameny. A já svíčky a pokojové rostliny. Protože letos nás čeká přestavba obývacího pokoje, už teď je jasné, že celou jednu stěnu zaberou dřevěné police plné zmíněného. Bohužel je mi také jasné, že to stejně nebude stačit a knihy dál budou volně putovat po domě. Naše knihy totiž žijí svým vlastním životem a hlavně nekontrolovatelným pohybem. Tu jsou 2 v jídelně na židli, 3 zase v ložnici u postele, další číhá na záchodě, u vany, v kotelně ...
Část protější stěny zaplní obří škrabadlo pro kočičí obyvatele domu, pak velká skříň na cokoli, co se nevejde do šatní skříně v ložnici (mým tajným snem je šatna, ale té se asi nedočkám). Pak přijdou na řadu obrazy, další šok pro architektonicky vzdělané. Jsou to staré zarámované mapy (kupříkladu Wales, Brdy nebo Tolkienova Středozemě) a reprodukce obrazů Fr.PONa (čili nejen kočky živé, leč i namalované). Uprostřed je už teď místo konferenčního stolku stará dřevěná bedna, půdní nález, plná cédéček a kazet. Pak kousek koberce s polštáři pro hrátky nejmladšího člena klanu, sedačka pro nás (ta zatím není, ale čím větší bude, tím lépe, abychom se měli pro změnu kde pelešit my dva). No a ještě věž (přes odpor drahé polovičky) a televize (přes odpor můj), krb (přes odpor naší peněženky) a houpací křeslo se stohem časopisů, co se zase nikam nevejdou (bez odporu).
Hlavně jsem zvědavá, jak dlouho to tak vydrží. Mám na mysli, kdy zahájí do obýváku invazi také hračky. Hernajs a kytara, akvárium a lampa! Nebo věci na living history... Někdy nechápu, jak jsme mohli žít 3 roky v 1+1. A už vůbec nechápu poloprázdné obývací pokoje ))