Chcete diskusi, tak se připojím. Podotýkám, že jsem důkladně přečetla Váš článek, ale příspěvky jsem nečetla, zřejmě Vám jde o názor. Po odstěhování dospělých dětí jsem si zařídila dva pokoje jako "obýváky", nemám ten pojem moc ráda, obývám všechno. V jednom mám starožitný černý nábytek po prababičce - vyřezávanou skříň s prosklenou vitrínou, komodu, klavír, jídelní stůl, vyřezávané židle a sedací soupravu. Ve druhém pokoji, kde také spím, mám klasickou obývákovou stěnu, kterou mám moc ráda. Říkám, že mám pokoj dopolední a odpolední, podle toho, kam zrovna svítí sluníčko. No a k té stěně. Je fakt, že část slouží jako velká knihovna a i jinak je v ní spousta místa, kam se mi vleze úplně všechno. Možná by se spoustě lidí nelíbila, ale já se v tom pokoji cítím velice dobře, já osobně potřebuji být obklopena věcmi, které mám ráda. Líbí se mi i pokoje vzdušné, téměř bez nábytku, ale jak říkám, já se cítím dobře v těch mých a to je asi pro každého nejdůležitější. Helena.
Předchozí