Přidat názor k článku Jak jsem rodila v Lucembursku

Já bych tady jako jednoznačný klad viděla to, že se o ni od začátku do konce staral jeden lékař.
To je něco, čeho já bohužel nemohu dosáhnout, i když bych právě tohle chtěla. Můj gyn přestal v nemocnici sloužit před X lety a ačkoliv ho žádají, aby chodil vypomáhat, sám se mi přiznal, že už je na to prostě moc pohodlný, po deseti letech "pouze" soukromé praxe začít znovu k tomu sloužit služby... A já vím, že kdybych ho u sebe měla při druhém porodu, kde se vyskytly komplikace, určitě bych teď z pouhého pomyšlení na to, co mě čeká, neměla takový strach . Poněvadž jsem přesvědčená o tom, že člověk, který mě zná od mých 17-ti let, by porod vedl jinak, nebo alespoň by se jako člověk choval jinak, než anonymní nerudná doktorka...
Podobné porody v klidu a pohodě bych přála všem rodičkám, věřím, že jednou bude i u nás možné něco takového prožít. A myslím si, že někde u nás se to třeba zase až tak neliší. Nastupující generace mladých lékařů a lékařek mají možnosti "kouknout" se i do zahraničních nemocnic a určitě sem nějaké to zlepšeníčko - hlavně přístup k rodičce - přinesou a zavedou