Přidat názor k článku Jak jsem rodila v Lucembursku

singera: princip je stejny, jde o upoutani pozornosti na vlastni osobu "nenapadnym" poukazovanim na vlastni vyjimecnost. A je uplne jedno, jestli o desetihodinovem fyziologickem porodu bez nastrihu budu mluvit jako o boji o zivot a o normalnim tehotenstvi jako o kalvarii, nebo jestli se budu vytahovat, ze den pred porodem jsem slozila furu uhli a den po porodu vybetonovala dvorek, zatimco ubohe knouralky si "neprimerene" stezovaly.
Pokud autorka nemusela po cisari tri dny chodit v predklonu a jizva ji bolela jako svaly po fitku, tak to se obavam, ze lucemburske zdravotnictvi bude o neco dal nez nase. Ono na pooperacni peci po cisari docela sejde, neni malickost, cim a jak se rana sije, jestli je nebo neni tlumeni bolesti a cojavim co jeste. Osobni zasluhy budou hrat, myslim, spis mensi roli.
Ze to u nas chodi stejne jako v Lucembursku, to si troufnu poprit, to, ze by se zena mohla dockat pece jednoho doktora v tehotenstvi i pri porodu, je mensinova zalezitost, vetsinou nelze, byt by za to clovek i rad zaplatil, to mluvim z vlastni zkusenost. Me znal muj gyn. pres dvacet let, prodelal jsem u nej pet tehotenstvi, ma v peci moji matku, mel babicku, tety a vubec temer celou familii, babi si s nim tykala, dite mi neodrodil ani jedno.