Promiň Sylvo, přilepila jsi to na můj příspěvek, tak já se zase přilepím na tebe
. Nebylo by fajn, kdyby jsme mohli jako ženy na své porody vzpomínat v dobrém? Jasně, Jitka měla nějaké zdravotní problémy, ale my co jsme je neměli...... proč by měl být porod něco co se musí přežít a zapomenout. Já na svůj druhý porod vzpomínám docela ráda. Taky to pekelně bolelo a byla to námaha, ale na druhou stranu to byl dost posilující zážitek. Z prvního porodu jsem si odnesla spíš nějaké ty mindráčky.
A co se týká vztahu k dětem - zatímco s prvním dítětem je pro mě důležité se neustále ujišťovat, že se máme rádi, tak u druhého je to samozřejmost. A ještě něco - před druhý porodem jsem se ptala duly, jak je možné, že jsem se u prvního dítěte nechala přemluvit k odloučení a ona mi připomněla oxytocinovou injekci (vlastně dvě - na rychlejší otevření a na odchod placenty). To pak na hormonální úrovni taky třeba prostě žena nezafunguje tak jak má.
Abych nemyslela jen na sebe - Jitko, teď je opravdu třeba být v klidu - každý den se přesvědčuji jak je pro děti důležitá moje pohoda a jistota!!!!!!Takže žádné
, ale
. Přeju ti hodně štěstí s miminkem.