Katko díky, taky doufám, že to bude lepší
Je to pro mě tak příjemný, že mně potvrzuješ moje pocity, ten fakt, že to někdo cítil stejně. Mně spíš tenkrát připadalo, že moji nejbližší - třeba mamka - mě vůbec potvrdit nedokážou. Spíš to bylo naopak, pořád mluvila o tom jak musím být v pohodě a šťastná, že přeci brečí všechny děti a že mu musím stanovit režim atd. Jako že je nežádoucí, aby se maminka cítila blbě a ještě o tom mluvila. To mi tenkrát fakt nepomohlo
, mamka to taky po ňáký době uznala.
Každopádně na druhý mimi už budu doufám obrněná a připravená, ale dám si ještě chvilku čas