Přidat názor k článku Porod – největší zážitek v životě?

Souhlasím s tím,že chybí to soukromí,atd.atd.
U prvního dítěte jsem byla vyjukaná,dělala jsem vše tak,jak mi v rychlosti řekly sestry,neodvážila jsem se oponovat a brečela jsem spolu s miminem.
U druhého(přestože jsme byly 4 matky s dětmi na pokoji),jsem už věděla,že se mám řídit vlastním instinktem a byla jsem více nad věcí.Bylo mi dobře,tak jsem si teplotu neměřila,malá byla taky ok,tak jsem jí také neměřila,protože mi to ani tou rychloběžkou nejde(doma jsem měla digitální teploměr),sestrám jsem řekla,že jí nebudu vážit před a po krmení,ale pokud na tom trvají,tak až večer,když byl čas koupání a malá mi právě usnula,tak jsem sestře řekla,že jí budit nebudu atd.Vše jsem řekla v klidu s úsměvem a nikdo mi neoponoval.Vychutnávala jsem si,že nemusím vařit,prát,uklízet a mám čas jen na malou,kterou jsem si pokládala na prsa a takto jsme spolu odpočívaly.Byla spokojená,nebrečela.
Kdybych si to mohla ještě potřetí zopáknout,tak bych uvítala ten samostatný pokoj.To bych mimču zpívala i ukolébavky a navíc se mohla i pořádně vyspat.Přece jenom,když vám střídavě na pokoji řvou 4 mimina,tak se fakt nevyspíte.