U mě na tu euforii došlo docela brzo, ale ne úplně hned (rodila jsem přirozeně a docela rychle, takže nějakým vyčerpáním to nebylo). Od všech známých z fotek z porodního sálu jsem znala mimina se zavřenýma očima a mě dali do náručí někoho, kdo na mě civěl velikýma očima a upřeně bez jediného mrknutí si mě prohlížel. Já nevím, ale v takové chvíli je pro mě těžké propadat nějaké euforii, když na vás zblízka upřeně civí někdo, koho vidíte prvně v životě