Dajenka: delala jsem neco jako dulu (ale nejsem dula, jen mnohocetna obstarozni matka) sve pritelkyni, takto slecne doktorce-docentce, kdyz rodila sve prvni mimino, protoze s jeho otcem nezije a sama tam jit take nechtela.
Sluzbu konajici lekar ji oslovoval pani docentko (jmeno nepouzival) a byl tak uctivy, az mi pripadal trochu nervozni. Fakt je, ze to byl mladoch, evidentne na kolecku a my dve stare oslehane vetve na prahu ctyricitky, ale stejne to bylo srandovni. Rikal vlastne presne to, co tu tuhle psal Libik: "Pani docentko, netlacte tak silne." :).
Předchozí