Po akutním porodu císařským řezem v 30TT, (praskla mi vcestná placenta), mi ještě oznámili, že syn má těžkou vrozenou vadu, na kterou se v těhotenství nepřišlo. Syn byl dlouhou dobu v inkubátoru a já když jsem ho navštěvovala na JIP, jsem jen plakala.Rozhodně jsem necítila to, co se říká, že se má cítit. To jsem ještě netušila, že nás čeká 1. rok jeho života strávený víceméně po nemocnicích. Nikdo si nedovede představit těch bezesných nocí, těch cest, toho pláče, nadějí, zklamámí, depresí a já nevím ještě čeho).Dnes jsme relativně v pohodě,jsem šťastná že klučíka mám, i když nás čeká ještě dlouhá cesta. Ale z tohoto období mám doslova husí kůži a nevzpomínám na něj moc ráda.
Předchozí