Přidat názor k článku Jak jsem rodila v Lucembursku

nijak nezpochyňuji tvůj těžký porod. Ale rozhodně si nemysli, že císařský řez je procházka růžovou zahradou. Autorce článku skutečně závidím, že neměla po zákroku žádné velké bolesti.
Mně díky císaři zachránili lékaři s největší pravděpodobností život (mám zač děkovat), ale na tu bolest, se kterou jsem se probouzela z narkózy asi nikdy úplně nezapomenu. Navíc, když ke mně pak přistoupila jedna nerudná sestra a zmáčkla mi břicho velkou silou, tak jsem viděla všechny svaté. Po mém výkřiku, kdy jsem ji dokonce chytla za ruku, pak již byla trochu ohleduplnější a břicho omáčkávala jemněji.
Regenerace byla určitě delší, než u běžného porodu, ale skutečně 3. den po zákroku jsem již z JIP byla převezena na pokoj, kde jsem se mohla postarat o naši maličkou. Ovšem zhruba měsíc při každém kýchnutí či zakašlání jsem byla okamžitě v předklonu. Rána se krásně zahojila, jizva není ani vidět, nicméně kůže okolo rány je neustále necitlivá, jako by nebyla moje.
Po pravdě řečeno moc nechápu ženy, které si ze známosti zajistí císaře, aniž by pro něj měly skutečný zdravotní důvod. Neodsuzuji je, ale nechápu to.
V každém případě jsem šťasná, že jsem vše přežila já i naše dcerka a rozhodně mohu jen poděkovat lékařům, kteří včas rozpoznali hrozící nebezpečí.