Já jsem to zpočátku dělala podobně, v podstatě jsem žila o rohlíkách, ale dobré to není.
Tak jsem zase začala jíst jako člověk, po synovi dojíždím minimálně, když na to nemám chuť, vyhodím to nebo dám kočkám.
Snažím se jíst 5-8x denně málo, hodně ovoce a hlavně dodržuju pitný režim, protože to, jak jsem jedla dřív, nestíhala jsem pít, se mi vracelo v podobě zvýšené únavy. Jde to.
Ono to chce přemýšlet dopředu a ne jen teď a tady. Nesprávnou životosprávou si likviduješ tělo a dítěti předáváš, ač nechtěně, nesprávné návyky.
Syn se nezblázní, když se jdu najíst, holt si chvíli hraje sám. Naučil se respektovat mé jídlo. Ne vždy mám chuť, když jí on. Matka má taky své potřeby.
I to se musí naučit.
Životospráva je dost důležitá, mám-li být pohodová a vyrovnaná matka. Jde o mé zdraví, když mi zdraví vyplivne, nebudu se moct starat o prcka.
Stará zlatá zásada pomáhajících profesí.
Kočárek před obchodem bych nenechala, ani na minutu. Nedá-li se tam vjet, nenakupuju tam. To tě nekritizuju, jen píšu svůj názor.
Předchozí