Přidat názor k článku O maminkách na mateřské a jídle

Co mi dost vadí, že se nenajím nikdy v klidu. Starší synek se sice už nají sám, ale často musím ještě přinést pití (jasně, mám na to myslet dopředu) či cokoliv jiného. Mladšího zatím krmím, teprve se sám učí a to je docela blbá etapa. Zásadně však nedojídám. Dávám spíš menší porce, tak, aby to děti snědly a můžu jim přidat. Pokud i přesto něco sem tam zbude, vyhodí se to. Bývá to vyjímečně, ale nedělá mi dobře dojídat rozvrtané jídlo, stejně tak bych nedala do pusy dudlík, jsem v tomhle divná.
Na rozdíl od většiny ostatních trpím podváhou, takže si musím svůj režim dost hlídat a potřebuju jíst často. U mladšího synka je to velký problém, protože on nesnese pohled na někoho, kdo jí, když on sám ne. Takže chodí a chce taky. To nevidím ráda, za prvé se chci najíst já sama v klidu, za druhé spoustu věcí ještě nedostává a za třetí se mu tím taky rozhazuje režim a nechce pak jídlo v obvyklou dobu. Takže občas musím jíst i na tajno.
Ale teď máme čerstvou zkušenost z dovolené, kde jsme jedli týden v restauraci, tříletý syn dostával poloviční porce a dost často je zvládl sám, občas mu bráška nebo tatínek pomohli, kluci jí docela hezky, sní toho hodně a nic moc nevybírají, že by to nechtěli.