Po dětech tedy dojídám jen výjimečně, to musí mít něco nač mám chuť extrémní chuť. Ale znám to nestíhání se najíst. Děti máme celkem 4, nejmladší jsou 9timěsíční dvojčata, narozená o 2 měsíce dříve = vývojově na úrovni 6-7 měsíců. Takové dětičky si samy půlhodinku nepohrají, aspoň ne bezpečně. Někdy je sci-fi si to jídlo, které je náhodou třeba v chladu na balkoně připravené, i jen ohřát. Já už mlsně slintám i nad polévkou na zalití do hrnečku, páč když je chvíle klidu, tak na ní nevzpomenu a při největším kolotoči (většinu dne) si sice dám x-krát vařit vodu, ale než se dostanu zpět do kuhyně, je už jen vlažná - a zalití se nazdařilo. Lze opakovat i několikrát denně. Takže žiju o asi 8 hrncích kávy - vařeno ráno hromadně, o sušenkách, rohlících ke kterým ve světlé chvilce stihnu sáhnout pro 2 kolečka salámu nebo sýra, o oříškách nebo babánu, které popadnu do ruky i s jedním dítětem v náručí. Tak ostatně sedím i teď, s jedním dítětem v náručí, druhé spí - a nepochybuji, že si to za chvíli prohodí (jako neustále).
Předchozí