tak tohle znám. Při prvním synovi to šlo, spíše během dne nějak ani nebyla chuť... Malý naštěstí baští od začátku všechno, taky mi nevadí oblíznout přesnídávku nebo jogurtík...
S novým miminkem začal trošku teror, prďolka má velmi dobře vyvinuté čichové buňky a bezpečně pozná, kdy mamina zasedla k jídlu - a chce mlíčko... I když jsem ho kojila před deseti minutami.
Takže jsem vyvinula bravurní techniku, jak se najíst jednou rukou (i levou, mám dvě prsa, že... 8-)).
Vrcholem umění byla Štědrovečerní večeře s kaprem!!
Taky přes den moc nestíhám - nebo spíše si nějak nevzpomenu. Kdo má jedno a více dětí ví, co je to "zapomenout" i na to, že se mi chtělo na záchod
.
A večer to příjde. Hlad, chuť, to, že si jídlo můžu v klidu sníst a vychutnat... Ano, je to na mně vidět
.
Asi taky zajdu omrknout zdejší školní jídelnu, mě vařit moc nebaví...
Jojo, lenoro lenoro, nech mě udělat si jídlo, ať neumřu hlady (anebo donuť mé tělo, aby spalovalo rezervy).