Přidat názor k článku O maminkách na mateřské a jídle

když se nám narodila první dcera, taky jsem měla pocit, že se nestihnu najíst. Nebyl to jen pocit, ale ignorovala jsem ho, až jsem několikrát omdlela z vyčerpání. Takže přišla změna: když dcera spala, nechytila jsem jako první koště či hadr na nádobí, ale dveře od lednice. Když nespala (a že spala maličko), vzala jsem ji do náruče, či do nosítka a chystaly jsme spolu - chleba se dá koupit nakrájený, pomazánkové máslo se dá otevřít jednou rukou, stejně tak se dá jednou rukou chleba namazat (pravda, nevypadá to úhledně, ale jde to), paprika či okurka se dá přikusovat celá (však nemusí být kolečka na chlebu), kousala jsem odkloněná od dcerky, aby mi to nevyrazila ručičkama z ruky. Takhle jsme absolvovaly spoustu činností. Pravda, člověk si jídlo nevychutnal, mě to tedy nikdy nevadilo, neb já nejsem žádný labužník, stačí mi pocit, že mi nekručí v břiše, ale od té doby chvíle, kdy jsem prohlašovala "já se dneska nestihla ani najíst", přicházely velmi zřídka - v dobách nemoci, či nějaké nárazové čnnosti (chystání na dovolenou, apod.). Když se nám narodila druhá dcera, přidala jsem k předchozímu extra zábavu pro batole, co mi nesedělo na ruce (skládáNí puzzle, čtení novin, velikou hradbu z kostek, kterou je třeba prozkoumat, bunkr z peřin a dek, ...) a najedla se. JEDNA RUKA STAČÍ.