Přidat názor k článku Bonding po česku a jiné porodní úvahy

Evo,
a o tom to je. Moje máma zažila separaci a všechny porodniční rutiny. Ale řekne prostě narovinu, že se jí to nelíbilo, že jí vadilo, když jí novorozeně (mne) půjčovali jen v daných intervalech na kojení a že jí přišlo ujetý, že si mne sama nesměla ani vybalit ze zavinovačky a plínek a normálně se se mnou pomuchlat.
NIKDY mi neřekla "to halt musíš vydržet, já jsem to taky vydržela", naopak při mém těhotenství a porodu mne velmi podporovala v tom, abych si našla lidi či pracoviště, kde člověk není od toho, aby "to přežil pro dítě".
Já myslím, že opravdu je vidět rozdíl mezi ženami, které se s tím vyrovnaly a nějak ho zpracovaly a těmi, které to trauma mají pořád v sobě a žere je to (i nevědomky). Ten rozdíl je v přístupu "něco se stalo, nelíbilo se mi to a vím že to není správné a chci, aby toto už nemusela zažít moje dcera/přítelkyně/jakákoli žena" versus "to prostě musíš bez keců přežít, já jsem to taky musela vydržet, tak si nestěžuj a taky si to vyžer".