Přidat názor k článku Bonding po česku a jiné porodní úvahy

Aneko, jenže tohle se opravdu dá jen tehdy, že mezi personálem není Někdo. Vím o dr. v Neratovicích, která prostě i přes obrovské protesty odnese dítě a nediskutuje. Vím o tom, že se to děje v jinak vstřícné porodnici na Lochotíně, podle všeho je to obrovský problém i v Podolí.
A ano, udělali to i mně, v malinké už zaniklé porodnici. Prostě a direktivně:"teď si musíte odpočinout a na dceru tu bude dohlížet sestra a basta". Sice jsem protestovala, ale po pravdě málo (tam chybělo to vědomí, že tohle oni nesmí a já můžu), a ne, nezvedla jsem se z postele a neletěla pro dceru, jelikož jsem byla jak trhací kalendář a krvavou vložku jsem měla až k pasu.

Druhé a třetí dítko jsem už věděla, že já můžu a oni ne a navíc se tam nic direktivního nekonalo. Pouhá otázka, zda se cítím na to, mít dítě u sebe. Na tu se snadno odpovědělo, že samozřejmě ano.

A ano, po prvním porodu zůstala hrozná pachuť toho, že jsem dopustila něco, co zoufale nebylo v pořádku, a dcerka, která není domazlená dodnes. A ano, bolí si přiznat vlastní chybu, že jsem měla být asertivnější, informovanější a tvrdší, ale tím, že si jí nepřiznám, ničemu nepomůžu.