Přidat názor k článku Bonding po česku a jiné porodní úvahy

Moc hezký článek. Tak nějak to cítím.
Rodila jsem 3x. První porod byl pro mě fyzicky nejnáročnější, ale vzpomínám na něj nejraději. Malá zůstala celou dobu se mnou a bylo to úžasné. Narodila se ve Vysokém Mýtě, kde byla porodnice krátce nato zrušena. Další 2 děti se narodily v Pardubicích. Klučinu odnesli a dlouho se nic nedělo. Měla jsem strach, co s ním je, jestli není přidušený (příšerně jsem kašlala a sotva stačila dýchat). Rodit jsem musela v "klasické poloze" na zádech, byť v letáčcích inzerovali volbu polohy i porodní stoličku. Na pokoj jsem ho ale dostala hned k sobě a vše bylo rychle zapomenuto. Naše třetí se narodila v Pardubicích. Jinak to organizačně nešlo. Opět poloha na zádech. Dostala jsem malou na břicho, podle vyjádření sestřičky to bylo vyjímečné. Malou přes moje protesty odvezli a dostala jsem ji až ráno (narozena 22.50). Důvod - až ji prohlídne pan doktor. Pro mě to byl docela šok. Nechtěla bych rodit doma, doktor v dosahu byla pro mě jistota. Zajímala jsem se o ambulantní porod, ale v okolí to nikde nešlo. Kdybych porodila doma, měla by malá stejnou péči a mámu k tomu. Včera jsme slavili první narozeniny, takže to není nijak stará story. Nemůžu tvrdit jistě, že je to tím odloučením po porodu, ale malá spustí řev, sotva se vzdálím z dohledu. Starší děti to nedělaly. Zato neteř také, ta se narodila předčasně a nějaký čas strávila v inkubátoru.