Přidat názor k článku Těžký život v tlustém těle

Víš co, já se klidně přihlásím ke zločincům. Ano, budu mít radost, když mé dítko spořádá třetí knedlík (kopec rizota,mísu salátu...) a kliďánko prohlásím, že to pak vyběhá. Oni to totiž opravdu vyběhají. I přes svůj apetit jsou oba váhově na spodní hranici, ještě trošku zhubnout a byly by podvyživení.
Nebudu se radovat, když se děcka budou chtít přecpat sladkostma a ani jim to nedovolím. Ale pokud u normálního jídla jedí s chutí a dosytosti, tak na tom nevidím nic špatného. Chuť k jídlu (pokud se dítě nepřejídá, nebo neloudí neustále další) je normální projev zdravého aktivního děcka. Naopak, když děcka u jídla začnou stávkovat, tak zbystřím, neb je to znamení, že se děje něco špatného.
Boj s nadváhou znám moc dobře. Není to tak dlouho, co jsme se trápila s váhou. Když jsem přestala kojit (a změnila HA), vyletěla mi váha raketovou rychlostí nahoru. Při 160cm jsem vážila 66Kg. Jakmile mi váha šla nahoru, tak jsem úplně vyloučila sladké, dávala si porce jak pro vrabce a nic. Původní jídelníček mi jsem konzultovala s lékaři a všichni se shodly na tom, že je v pořádku. A minulé léto jsem vysadila HA a během měsíce pět kilo dolů, další měsíc ještě čtyři jako bonus. Pořád při stejném jídelníčku.