Jito, preju, at to priste vyjde presne dle tvych predstav
Ja jsem do toho poprve sla tak nejak naivne. Chodila jsem zde na soukrome predporodni kurzy, zamerene na prirozeny porod. Doporucila mi je tchyne. Mela jsem dopodrobna sepsany porodni plan, ktery PA dodrzela do polsedniho puntiku. Pa byly opravdu perfektni, zkusene a respektujici. Ale proste to nebylo ono. Ja, jak jsem vylezla z bytu, tak se kontrakce uplne zastavily.... ja dodneska lituju, ze jsem nesla do domporodu, ktery mi byl nekolikrat NABIZEN behem kontrol... Vubec jsem neresila nejake oddeleni od ditete a dodnes jsem vdecna, ze tady se to uz nedela. Protoze me to tehda vubec nenapadlo...
Porodni bolesti mne nijak nezaskocily, k memu naprostemu prekvapeni, nastesti
Pred druhym porodem jsem chodila na tehu jogu a tam jsem narazila na skvelou zenskou. Byli jsme u ni jeste na soukrome hodine s manzelem - priprava na porod a to bylo moc dobry. Ona ta pani je v cele najakeho PA vyboru v nemocnici kam spadam a je zastankyni domporodu. A ona tam tehda rikala, ze se proste mame poddat tomu telu a delat, co nam rika. A tim jsem se tak nejak podvedome behem porodu ridila. Sla jsem v 9:50 na zachod a ten mame u kuchyne. Pak jsem vylezla ven a jedna PA rikala, ze mimi bude do obeda venku. A ja jsem si rikala, ze to teda ne, ze tu bolest jeste tak dlouho nesnesu. A rekla jsem si, ze proste vyleze ted. V 10:02 bylo miminko venku...
Hodne mi na bolest pomohl mic a masaze zad od manzela (ktere jsme nacvicili behem kurzu). Pak ke konci chozeni po byte a opirani se o kuchynskou linku. Vedomi, ze uz bude brzy konec, ze to neni na vzdy... a nejvic asi tchyne - proste takovou tou svou tichou pritomnosti a podporou. Drzenim ruky. Takova ta zenska sounalezitost...