Přidat názor k článku Těžký život v tlustém těle

no ono hormony se opravdu těžko ovlivňují. Do patnácti jsem byla nejhubenější ze třídy, kalhoty jsem si musela kupovat v klučičím oddělení, ty nejmenší... holčičí kalhoty na mě visely... přišla puberta a bác ho, najednou jsem místo padeásti měla 75 kilo. A to jsem se nezačala přejídat nebo něco takového...

Když jsem hodně sportovala (mluvím o 7- 9 tréninkách týdně), tak jsem měla 68 kilo. Svaly a kosti jsou těžké (mám tak široká ramena, že mám problém vejít se do dámské konfekce - třeba kabáty, saka atd.). Po dvou dětech jsem měla 83 kilo, postupně (a velmi pomalu) to shazuju. Dřu jak idiot (sportuju 5- 7x týdně, nepočítám do toho výlety s rodinou), jím asi tak polovinu toho co moje kámošky, které mají o dvacet kilo míň já i když se nehýbou vůbec... takže některé věci opravdu nejsou jen o tom, že se dotyčný "přejídá"...

Salíku,
já si myslím, že když má dítě normální vyváženou zdravou stravu, tak ho hranolky jednou za čas nemůžou vyhodit z konceptu. Moje děti si s nadšením při takových příležitostech o kterých píšeš dají hranolky nebo pizzu, ale normálně to nevyžadují...
Je pravda, že jsme na opačném konci spektra... dcera je vysoká, ale hubená (ve třech letech třináct kilo).... uvidíme jak dopadne v pubertě - jestli taky najednou přibere dvacet kilo nebo jestli bude hubená po mojí mamce...