Nesouhlasím s tím, že mám nechat dítě třískat do hlavy, jako by se nechumelilo. Nevím, proč bych ho po pádu neměla utěšovat. Nevím, proč bych svoje devítiměsíční miminko, které si právě stouplo, měla nechat schválně spadnout. To, že jeho pád zmírním a snažím se, aby se mu pokud možno nic nestalo, neznamená, že dítě pád nevnímá, že se nelekne a že mu to není nepříjemné. Takže zpětná informace do mozku, jak se páše v článku, funguje i tak. Navíc není možné, aby v okamžiku prvního postavení se umělo dítě dostat i dolů. To je trochu složitější.
Svoje děti se snažím chytat a popisované důsledky spoléhání se na mě a skákání z průlezek a já nevím, co ještě, se nedostavují.
Trochu jste mě, paní kolegyně, nadzvedla ze židle.
Předchozí