Milá zlatá.Jsem psycholožka a terapeutka s dvanáctiletou praxí a můžu říct že generace dětí z porodnicových masokombinátů jsou na tom emočně dost bídně. Ale většina to zažila a proto to považuje za normální, takže si vůbec neuvědomují že to může být jinak. Některé z důsledků jsou nedůvěra vůči světu, emoční chlad a tvrdost, pocity úzkosti, nejistota, kterou často maskuje tvrdá slupka, protože to je jediný způsob, jakým se člověk třeba naučí s podobnými emočními zraněními vyrovnávat. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak moc matky přijaly tento způsob zacházení s novorozenými dětmi za svůj. Některé následovaly své instinkty a zdravý rozum, přesto že to bylo v rozporu s radami kapacit, a tak to částečně mohly napravit, některé podlehly tlaku autorit a trýznily své děti dál podle moudrých rad typu nechte děti plakat, dokud neusnou, krmte je podle plánu a podobně. Spousta těchto nejrannějších emočních zranění se projevuje taky jako tělesné problémy, například chronické bolesti zad způsobené neuvědomělou chronickou úzkostí a pod. protože tyhle zážitky si člověk samozřejmě nepamatuje vědomě, novorozenec zatím ničemu nerozumí a svět vnímá jen přes své tělo a pocity. Takže tak. jsme emočně veskrze nezdravá generace a to je fakt.
Katka
Předchozí