Přidat názor k článku Nechytej mě, mami… Naučím se padat sám!

Syn si také v 7 měsících stoupnul, v 11 už opravdu běhel, chodit se naučil někdy mezi tím...

Posadit se sám se ale naučil až v 9 měsících, to už skoro měsích chodil.

Padal rovně nazad po hlavě. Ale trvalo to jenom dva týdny, holt jsme dělali doskoky a pod hlavičku jsme se snažili podsunout ruku, aby to nebyla taková šlupka (muž brankář tehdy opravdu zářil, tolik rybiček jsem u něj snad neviděla celou jeho brankářskou kariéru :-D).

Syna jsme za ruku nevodili, nechytali.

Když lezl někam, kde to pro něj nebylo bezpečné, sundala jsem ho a vysvětlila. pokud to nepomohlo, nastoupila metoda "řízeného pádu". Např. když lezl na židli a stoupal si na ni tak, že se opíral rukama o opěradlo a židle samozřejmě spadla a on na čumec za ní. Nemělo smysl chytat padající židli, on to totiž pak bral jako legraci a chtěl to opakovat. Tak jsem pod to dala natenko deku, přes opěradlo židle zimní bundu, abych zakryla rohy a pád židle jsem jenom trochu zbrzdila ze zadu, aby mne syn neviděla a nechala jsem ho spadnout. Udělal to pak ještě jednou, nejspíš aby se ujistil, že fakt může spadnout. Pak už t nedělal.

Doma jsem se vždy snažila vytvořit bezpečné prostředí, eliminovat zbytečná rizika a to, co tam muselo zůstat, u toho naučit dítě, jak se chovat (třeba květináče na podlaze, schody apod.).