Přidat názor k článku Bilingvní rodina

My mame take dvojjazycneho syna (4 roky). Zijeme v Italii a tatinek je Ital, takze dominantni jazyk je italstina, ale ja se snazim co nejvice mluvit cesky (i kdyz nekdy si na to musim myslet, italsky totiz uz mluvim lepe a plynneji nez cesky). Kdyz jsme vsichni tri pohromade, musime take mluvit italsky, protoze tatinek cesky neumi. Proto jsem se obavala, jestli synova cestina bude dostatecna. Musim ale rici, ze prozatim se nam dari. Sice na me vetsinou mluvi italsky, ale kdyz jedeme do CR, velmi rychle se preorientuje a zacne mluvit cesky. Myslim, ze velkou roli hraje to, ze kazdy vecer cteme ceske knizky. Myslim, ze dvojjazycnost je velikou vyhodou vseobecne pro rozvoj ditete. Syn ma obrovskou slovni zasobu v italstine (i kdyz italske knihy skoro necteme) a kupodivu i v cestine. Ve skolce maji jeste anglictinu, a prestoze kvalita (metoda i znalosti pani ucitelky) neni nejlepsi, dost toho pochyti a docela dobre se v zakladni anglictine orientuje. Myslim si, ze dvojjazycnosti se mu velmi prohloubil jazykovy cit.
Jinak mluvit na dite jazykem, ktery neni matersky, mi take nepripada rozumne. Tedy pokud ten clovek neni opravdu dokonale blingvni.