Na syna (2,5 roku) mluvím česky, manžel Slovák slovensky. Syn má velkou slovní zásobu, mluví v dlouhých větách, ale nedokáže od sebe oba jazyky důsledně oddělit. Nevím, do jaké míry je to dáno blízkostí češtiny a slovenštiny, a do jaké míry by to dělalo každé bilingvní dítě (viz příklady z článku "more čaj, more číst"). Kdysi jsem četla, že čím jsou si jazyky obou rodičů vzdálenejší, tím snazší je pro dítě oddělovat je, jako ideální příklad byla uváděna matka Nemka, otec Číňan. Když syn začínal mluvit, často volil to jednodušší slovo z obou jazyků (zásadně kefka, nikdy kartáček), teď už obvykle v komunikace se mnou použije české a v komunikaci s manželem slovenské slovo. Zajímavé je, že sloveštinu má hodně silnou, i když ji slyší jen od manžela a občas od prarodičů.
Předchozí