Samarlu, rekla bych ale, ze to uz ale neni zalezitosti poctu jazyku v rodine, ale vedeni rodicu k jazyku jako prostredku nejen dorozumivani, ale i kultury. Jsou i jednojazycne rodiny, kde se deti (a nezridka i rodice) nedokazou "kvalitne" vyjadrovat, jejich slovni zasoba je uboha a schopnost sepsat jakykoliv text prakticky nulova. Na druhou stranu v bilingvni rodine nemusi dojit k nicemu z toho. Zalezi jen na rodicich, jaky vztah budou deti mit k psanemu textu a jake budou jejich vyjadrovaci schopnosti.
Manzel je Cech, ale zil v detstvi jedenact let ve Velke Britanii, jeho Anglictina je tudiz na takove urovni, ze jsme si rekli, skoda toho nevyuzit a na dceru mluvi zasadne anglicky. Je jeste malicka (13 mesicu), takze se zatim nemuzu vyjadrit k tomu, , jak bilingvni rodiny funguji, ale domnivam se, ze zkazit se dvema jazyky neda nic. Prave naopak.