Přidat názor k článku Bilingvní rodina

Mám dva bratrance v Rakousku, a přestože mají českého otce, hlavní zásluhu na jejich češtině má babička a stovky audio a video kazet, které jim zejména prarodiče za ty roky dali.
Česky se na ně mluvilo od dětství, kolem 4 let již velmi dobře rozuměli, ale odmítali mluvit, s tím starší z nich začal po 4. roce, malému jsou 4 nyní, takže zatím česky mluvit nechce.
Starší z nich je teenager a česky mluví plynule, s dost výrazným německým přízvukem. Za jeho nejpovedenější větu považuji: "Tátýnku, prroč se to tady menuje Chřibská? To tady rrostou samý chřiby?"
Považuji za úspěch, že se dovedl naučit velmi dobře česky, když s otcem mluví spíš německy a babička tam trávila maximálně 2 měsíce v roce. Vděčíme za to dost oněm zmíněným pohádkám.
Sama mluvím dobře anglicky a pokud bych měla děti, ráda bych je učila AJ již od dvou let a aby nechytly přízvuk ode mne, kompenzovala bych to pohádkami a televizí. Vím, že to není nejdokonalejší metoda, ale jsem přesvědčená, že tím ani nic nepokazím, protože v pozdějším věku už by se jazyk naučili jen hůř.