Přidat názor k článku Bilingvní rodina

My jsme take dvojjazycna rodina. Bydlime v Italii, takze nase prvni holcicka zna italsky (hlavne) a cesky. Kazdy z nas na ni mluvi svym rodnym jazykem. Kristynka (v kvetnu 3 roky) to micha i kdyz prevazuje italstina. I tak, uz asi rok perfektne rozlisuje s kym jak se mluvi. V jeden moment je schopna rict me: "Mami spinkat postylky" a tatovi: "Babbo io a letto dormire". Kdyz je se mnou, snazi se pouzivat vic ceskych slov. Co se tyce cestiny, mame plno ceskych knizek, ceske pohadky na DVD. V televizi ji nechavam koukat i na anglicke, ktere tu sem tam davaji. (Zajimavost: tuhle se divala na Tom a Jerryho, bylo to o musketyrech, jedna mys mluvila francouzsky a ona po nem krasne opakovala francouzke slovicka). Snazime se taky jezdit co nejvic do Cech, jak my doma rikame tzv. rychlokurz cestiny ona totiz po dvou dnech u nasich spusti cesky, i kdyz ne vse. A po mesici se vracime s ceskym ditetem. Jinak co vim od ostatnich Cesek v okoli, deti se napriklad jak mavnutim proutku naucili ve skole anglictinu. Podle me je to jen dobre kdyz deti maji moznost vice jazyku jako materstinu, i kdyz jednou bude prevladat ten, co jim mluvi v dane zemi kde zije (viz. vyuka ve skole, kamaradi, prostredi), ale druhy jazyk nezapomenou a v budoucnu budou mit jen plus do zivota.