Já tedy nevím - nechci kritizovat, sama zkušenosti podobného druhu nemám. Ale přece jen mi přijde škoda, že tatínek mluví na dcerku "cizím" jazykem. I když předpokládám, že němčinu ovládá dokonale, ale přece jen... Když si vzpomenu, jak si manžel kluky užíval, když byli malincí, právě v rovině povídání - jak nimi dělal legraci (schválně pletl slova básniček, vymýšlel pro ně nová říkadla, zdrobněliny, přezdívky...). Neumím si představit, že by tohle někdo zvládl v cizím jazyce. Takže si nejsem jistá, jestli je tady argument "děláme to pro dceru" na místě, respektive jestli ji to neochudí jinak. Ale to je opravdu jen můj soukromý názor.
Předchozí