...že nejste nemocí, ale s čistotou ovzdusí v Nizozemsku to nesouvisí. Naopak, například v Holanské části mají extrémně vysoké znečištění vzduchu díky obrovskému množství automobilů. Pokrytí lesem činí v Nizozemsku 2% a síť dálnic a silnic je neobyčejně hustá - ještě aby ne, při té hustotě zalidnění. Ten vítr, který zmiňuješ, často přináší to, co vypustí rafinerie na pobřeží. Navíc, Nizozemsko má nejvyšší procento onemocnění astmatem a bronchitidou v Evropě. Ale to je prý tradiční a žádná novinka, jak tvrdí můj manžel (Nizozemec).
Ale i tak, mně osobně nejvíc vadilo na nepřezouvání to, že spousta dětí si hrála v botičkách, kterými před tím vyšláplo výkal. V Nizozemsku je zvířecích výkalů po chodnicích a trávě opravdu mnoho, (řekla bych že úlně stejně, jako v Sarajevské ulici v Praze). Je to také dáno tím, že Nizozemci jsou velcí milovnící koček, které nechávají se volně pohybovat venku.
Jinak k článku -líbilo se mi, jak popsala výhody, ale i složitosti Nizozemského systému. Byrokracie je tam dosti přebujelá a v kombinaci s neúplatností leckdy neprůstřelná. Ale to, že rodiče mohou mít práci na půl úvazku a počítá se i s tím, že se střídavě zapojí i partner do výchovy dětí je opravdu záviděníhodné. Nicméně ale klid mít stejně nebudete a mít děti v Nizozemsku zůstává nadále vcelku náročné (mateřská 5 měsíců, problémy s logistikou, pracujete-li v jiném městě, byrokracie, nepřehlednost a časté změny pravidel ve školství a financování).
Moje švagrová se do mateřství nijak nehrnula, až když jí její maminka slíbila, že půjde do důchodu (už stejně přesluhovala) a o děti se postará. A tak měla doma obě vnoučata od jejich pěti měsíců (švagrová odstříkávala a zamrazovala MM) a později je vozila do školky nebo kroužků. Švagr přivážel děti ráno k prarodičům, švagrová přijížděla na osmou a večeřela s dětmi, co tatínek navařil. Chodívali spát tak na jedenáctou, aby si děti alespoň trochu užili. Ale v pátky má švagrová ze zákona volné. Mně osobně toto připadá stresující, ale myslím, že za daných okolností se vlastně jedná o ideální možnost.
Na závěr musím říct, že autorce závidím jízdu do práce na kole, Není to samozřejmostí. Spíše se jezdí autem do jiného města. Proto ty soustavné dopravní zácpy i na dálnicích a to je všude řízená rychlost.
Předchozí