Na fakultě jsme měli českého lektora cizího jazyka, který nám právě říkal, jak perfektně a samozřejmě funguje dvojjazyčnost dětí v pravých bilingvních rodinách. Proto, když se jemu narodila dcera, mluvil prý na ni pořád cizím jazykem, který tak dobře ovládá. Ona se opravdu naučila oba jazyky dobře a reagovala dvojjazyčně. Pak se ale prý jednou prořekl a při nějakém varování na ni zakřičel česky a ona prý od té doby už s ním a před ním odmítá onen cizí jazyk používat, od cizích lidí má ale ověřeno, že ho dcera umí.
Já bych teda do něčeho takového nešla - je to další riziko, kromě rizika případného zafixování špatné výslovnosti nebo chyb. To ale píšu o českých rodičích v českém prostředí, v bilingvních rodinách, popř. v cizojazyčném okolí je to něco jiného.
Předchozí