Přidat názor k článku Těžký život v tlustém těle

já to řeším pořád. Malá bývá u babičky pravidelně, jednou týdně. U mojí babičky (77 leté), té se těžko vyslvětlují nějaké pravidla, vychovala 3 děti, asi tak 8 vnoučat hlídala a ted pravnouče, to si "rozmazluje" a "dopřává" mojí milé dceři sladkostí snad o to víc. pytlík gumových bombonu, celé opavia oplatky, jupíky a klidně 2 hodiny u dětského kanálu. Malá se zájmem kouká a cpe se sušenkama. Párky jsem zatím zakázala, ale nevím, jak dlouho to udržím. Už kvůli nim jsem u babičky za přehnanou, úzkostlivou biomatku. (kterou se tedy být necítím...zdravě ale tak nějak normálně). O mojí nepřehnanosti snad taky svědčí, že jsem zvolila tu cestu: tady je u babičky, tady jsou bombony ve spíži, u nás jsou tam hrozinky. Jenže, to je právě to. S babičkou se nehádám, ale vadí mi to čím dál víc, malá si na to zvyká, občas na mě něco zkouší v obchodě. Sotva k babičce přijdem, hned pokřikuje bonbo! a mi pak 2 dny trvá, než jí dám doma do normálu. ach jo. asi by to pravidlo mělo platit jenom pro smetanové omáčky s masem na sádle, zelenina žádná, ty obědy mi nevadí, jednou týdně bez zeleniny se snad vydržet dá. Ale ty sladkosti. A to ještě občas nenápadně a tajně, spiknou se pěkně proti mě a pojídají. A já to hlídání fakt moc potřebuju. Chodím do školy, jiné hlídání nehrozí.... Máte nějaký nápad? Jak to takovéhle babičce vysvětlit. Jasně že to myslí dobře, dopřává...Dobře ví, že se dětem jídlo nesolí (teda v jejím případě alespoň solí míň), ale nasype tam děsněmoc podravky, protože glutaman asi tenkrát nebyl a ona prostě neví, že je možná horší než sůl. A ode mě to prostě nevezme. Fakt to ani nezkouším už ani mírně.
Napsala jsem to trochu popleteně, hodina už je pokročilá a navíc mě to celé žere a kdyby to mělo být popořádku a všechno, je to na 3 stránky Ale stejně. Kdyby mi tak někdo něco chytrého poradil, budu ráda.