Přidat názor k článku Genetické testy - pár otázek k zamyšlení

Milá Monty (asi Jano:-),
pokud můj článek vyzněl tak, že napadám Vaše rozhodnutí, je mi to velice líto. Nebyl přímo o Vás - je samozřejmé, že pokud nemáte jistotu postižení, vždycky to stojí za ten risk.
Jenom jsem chtěl upozornit, že chování rodičů, kteří se rozhodnou přivést na svět postižené dítě, i když předem s jistotou VĚDĚLI, že bude postižené, se nedá nazvat jinak než sobectví. Sobectví k sobě samému.
To není láska - to si může jenom člověk potom pro sebe sama říct - "Obětoval jsem se pro své dítě - co může být větším činem?"
Já vím, teď je to opravdu kruté, co píšu. Ale vážně mám pocit, že by se nad tím lidé měli zamyslet.
Jsou děti, které nepřijdou na svět proto, že jejich rodiče momentálně "nemají čas". To je skutečně na pováženou, protože potratit zdravý plod, když existuje tolik bezdětných párů - to je, řečeno ústy chovatele "plýtvání genetickým materiálem".
Lidstvo se dostalo do bludného kruhu. Lidi s postižením máme brát jako normální - jakýkoliv jiný pohled na svět je v "lepších kruzích" zavrženíhodný. Ale ruku na srdce - kdo tohle dokáže? Kdo promluví s člověkem s Downovým syndromem nebo s mentálním postižením, aniž by mu, třeba bezděčně, neproběhla hlavou nějaká ošklivá myšlenka? Kdo bude přihlížet záchvatu vzteku a zlosti člověka, který se nedovede ovládat, aniž by si pomyslel?: "Proč toho člověka proboha někam nezavřou? Vždyť může být nebezpečný svému okolí..."
Tolerance je krásná věc. Je úžasné, když spolu jednáme jako rovný s rovným, když jsou mezi námi rozdíly vzhledové, rasové, názorové, náboženské, sexuální či mentální.
Problém je v tom, že se vždycky (a to vždycky si prosím podtrhněte a zakroužkujte) najde nějaký hlupák, který postiženému člověku vmete do tváře slova "mrzáku"¨"šmejde" apod. Jestliže je to dospělý člověk, nějak se s tím vyrovná.
Ale na duši dítěte se tahle slova usadí jako klíště. O to horší je fakt, že tahle slova nejdou vytočit ani sebelepší pinzetou...a i když na ně člověk přestane myslet...nikdy na ně nezapomene a časem se znovu ozvou.
Pokud se k tělesnému postižení člověka přídá sklon k depresím...pak je jeho život složitější než nejpropletenější bludiště - cesta ven je totiž hrozně daleko....