Plně souhlasím. Moje tchyně mi taky říkala ať to neřeším, že můj manžel byl s plenami do 3 let, že naštěstí měli rozumného pediatra. Máme holčičku, která když jí bylo 16 měsíců měla gynekologický zánět a dr. mě šokoval, jak to že máme plenky, že před 20lety by byla považována za zaostalé dítě nebo že se jí jako rodiče nevěnujeme. A na argument, že ona prostě nechápe, co má dělat, že jen sedí, ale nic nevykoná, mi odvětil, že se mám víc snažit.
Syna jsme učili na nočník od 15 měsíců, ze začátku seděl obložen časopisy, ale po čase jakmile viděl nočník, měl záchvat. Nechtěla jsem, aby byl stresovaný a tak jsme učení odložili. Bez plen přes den byl cca od 2 a 1/4 a to bez jakýchkoliv nehod, tak jsem si alespoň ušetřila vytírání.
Dcera na nočníku sice seděla, ale nic nevykonala. Když jí byly necelé 2 roky, vzala jsem jí plenku a buď seděla na nočníku a nic nebo hned vstala, kolikrát i sama řekla, že chce sama čurat, ale stejně se jí nic nepovedlo. Teď je jí 2 a 1/4 a konečně pochopila na co nočník je. Předtím dokázala celé dopol. i odpol. nečurat a počkat si až dostane plenku na spaní, podotýkám že nehod bylo pouze pár, když se pořádně napila. Neustále jsem se jí ptala, zda chce čurat, posílala jí ať si sedne na nočník až mi jí bylo líto, že místo abychom si hrály, pořád řešíme jen nočník. A najednou to přišlo, nočník je kamarád, každé dítě je prostě jiné.
Předchozí