Párkrát jsem v poslední době zaslechla, že děti dnes nosí pleny déle než dříve, protože je to pro ně pohodlnější. Skutečně je tomu tak? Podle mě dnešní děti plenkují někdy až do tří let z jiného důvodu. Nemají jinou možnost.
Rozmohlo se totiž používání plastových jednorázových plen. Dnešní rodiče mají peněz dost a to poslední, na čem by šetřili, jsou jejich potomci. Proto jim pleny rádi dopřejí do té doby, než si dítě samo začne říkat, že chce vykonat svou potřebu jinak. Do toho nás uklidňují psychologové, že svěrače člověk ovládá až od určitého věku a předčasné učení na nočník je pro něj stres.
Když pomineme zdravotní a ekologická rizika spojená s používáním plastových plen, stále tu ještě zbývá hledisko jaksi estetické. Kdo z nás by chtěl trávit své dny naložen v moči i 4-6 hodin staré nebo pomazán vlastními výkaly? To plastové plenky - narozdíl od těch látkových - umožňují. A rodiče jejich vysoké savosti (bohužel pro dítě) využívají.
Obecně se předpokládá, že to jinak nejde a proto to většina rodičů neřeší. Jenže ono to jde a nic na tom není.
Když totiž dítě dostane příležitost vykakat se a vyčůrat jinam než do pleny, rádo ji využije a brzy si na to zvykne. Nikomu nevnucuji rovnou bezplenkovou komunikační metodu, která mi přece jen připadá trochu namáhavá a pracná. Ale miminko opravdu už od narození dává najevo, že se mu „chce“. To jen my rodiče nejsme zvyklí a nenapadne nás z jeho náznaků něco vypozorovat.
Ve dvou letech si pak maminky stěžují, že dítě posazeno na nočník nic neudělá. Ale to už je příliš pozdě. Dva roky jsme ignorovali jeho potřeby a neposkytli mu jinou šanci. Takové dítě není zvyklé ovládat své svěrače, protože to nikdy nemuselo dělat, učůrává si hezky průběžně do pleny a většinou trvá pěkně dlouho, než na to přijde samo. A to je pak teprve stres: rozčilený rodič, který nechápe, proč jeho dítě neví, co a jak nebo mu dokonce nadává, že se pokakalo do pleny a neřeklo si.
A jak si vůbec dovoluji něco takového tvrdit?
Něco jsem přečetla a hlavně čerpám ze svých zkušeností. O „bezplenkovce“ jsem slyšela již v těhotenství, ovšem oslovila mě, až když naše Zuzanka měla sedm měsíců. Od okamžiku, kdy jsem ji poprvé zkusila přidržet v klubíčku nad nočníkem, kakala víceméně do něj. Kolem jednoho roku začala kakání hlásit dopředu, „nehody“ se nám pak stávaly jen tak jednou za tři dny. A to ještě mojí vinou, že jsem nedávala dostatečně pozor, vždy mi to nějak dávala najevo předem. Kolem roku a čtvrt bylo poslední hovínko v plence. V roce a půl jsme sundali jednu pojistnou látkovku (měnila jsem ji vždy po počůrání, aby byla v suchu) a dáváme jen plenku na noc. Posazuji ji na nočník po 45 minutách, protože jsem vypozorovala, že to je její interval. Ona se hned vyčůrá, když se jí chce, když ne, tak ji dám po půl hodině zas. Žádné nucení, žádné trestání ani nadávání, žádný stres. Bez plen jsme měsíc a půl a někdy se počůrá i třikrát denně, někdy vůbec. Ale snažím se nerozčilovat se, protože ona to nedělá schválně.
Samozřejmě jsme prodělali řadu různých „období“ a neúspěchů a hlavně čelili nesouhlasným reakcím okolí. Ovšem já se vždycky snažím vcítit do její kůže, co bych chtěla já, kdybych byla mojí Zuzankou? A v tom mám jasno.
Nemyslím si, že je naše holčička extrémně nadaná. Zvládne to každé dítě, jen maminka se musí prostě víc snažit. Nestačí dítě 4x denně rozbalit a opatlat vlhkými ubrousky. Na druhou stranu to dává vztahu s dítětem nový rozměr, je to bližší forma komunikace, úzké napojení.
Jak začít?
Odhoďte zábrany, vykašlete se na výmluvy a zkuste to třeba ještě dnes. Nejlepší je začít hned od narození, protože s postupem času děti signály přestanou dělat, když na ně není žádná odezva. Ale na druhou stranu je lepší začít někdy než nikdy.
Máte vypozorováno, že vaše miminko/batole kaká vždy po kojení nebo po koupání? Rozbalte ho a podržte nad nočníkem nebo umyvadlem a řekněte třeba „čííí“. Uvidíte. Mějte s prckem trpělivost, je to pro něj stejně tak nové jako pro vás. Zkuste vypozorovat, jak často čůrá a v těchto intervalech ho přidržet nad nočníkem. Udělejte si z toho strategickou hru:) A nenechte se odradit neúspěchy. Ano, občas se vám počůrá hned po zabalení nebo když ho necháte chvilku rozbalené, ale to je přece normální. Za obrovský přínos pro dítě pokládám už jen to, že se mu umožní mimo plenu kakat. Většina dětí chodí na velkou jednou, dvakrát denně a to se dá docela dobře „vychytat“.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
V její náručí
