Koukej mámo, ona nemá plínku!

Dover - Jednoho slunného dopoledne uprostřed týdne si seděla čtyřměsíční Hannah Rothsteinová na maminčině klíně u kuchynského stolu. Její starší bráška Samuel, kterému brzy budou tři roky, si hrál na dvorku s paní na hlídání. Typická scéna z života v okrajové čtvrti, až na jeden detail. Uprostřed výbavy, kterou moderní rodič potřebuje - dětská židlička, babyfon na kuchynské lince - tu naprosto chybí jedna věc neodmyslitelná od dětského vybavení.

V tomto domě nenajdete kbelík na použité pleny ani hromádku čistých plen u přebalovacího stolu. To proto, že v této domácnosti nikdo pleny pravidelně nepotřebuje.

Malá Hannah sedí na nočníku u maminky na klíně. Maminka Melinda Rothsteinová ji hladí a zároven hovoří s hostem.

Hannah byly 4 dny, když poprvé čurala do nočníku. A od té doby už to tak zůstalo. Maminka Rothsteinová jí někdy podloží látkovou plenu na zachycení případné nehody. Navíc používají malinkaté trénovací kalhotky, když jdou ven. Občas sáhnou i po jednorázové pleně, když jdou do restaurace. Ale většinou má Hannah oblečené obyčejné kalhotky velikosti XXS. "Já bych svůj záchod nechtěla nosit na sobě. A vy?" dodává k tomu jednatřicetiletá paní Rothsteinová.

Před rokem a půl založila paní Rothsteinová s přítelkyní Rachel Milgroomovou neziskovou organizaci DiaperFreeBaby (MiminkoBezPlen) a DiaperFreeBaby.org, webovou stránku, zaměřené na propagaci metod nazývaných "ellimination communication" (komunikace o vylučování) či infant potty training (hygienická výchova novorozenců). V Bostnu a okolí mají v současnosti na 70 členů.

"Objevte, jak úžasné je vaše miminko," stojí v letáku DiaperFreeBaby. "Stejně jako se rodiče naučí rozeznávat signály miminka znamenající hlad či únavu, mohou se naučit poznat, kdy jejich miminko musí na záchod."

Ellimination communication (v češtině Komunikační bezplenková metoda) má své kořeny v tradičních kulturách Afriky a Asie, kde matky většinu času nosí své děti v šátku a v případě potřeby je vytáhnou a podrží, aby se vyčuraly na zem. V civilizovaném Bostnu rodiče nabídnou miminku nočník, záchod či dokonce umyvadlo, pokud je třeba. Vypozorované signály, které velkou událost ohlašují, je změna mimiky, divoké kopání nebo výrazná přestávka v kojení. Někdy rodiče používají čurací zvuk, např. "sss" spojený s podržením ve vylučovací pozici. Ačkoliv se mnoho rodičů shodlo na tom, že se nejlépe začíná během prvních šesti měsíců života, Rothsteinovi začali se synem v osmi měsících a fungovalo to. Obvykle jsou děti kolem 18 měsíců suché, což znamená, že vědí, kdy musí jít na záchod a většinou tam i samy dojdou.

Rothsteinovi, stejně jako spousta dalších rodičů z DiaperFreeBaby, se rozhodli pro způsob rodičovství nazývaný "attachment parenting" (rodičovství založené na silných vazbách). Hannah se narodila doma. Spí u rodičů ve velké posteli. Velkou část dne stráví u maminky v šátku. Tento úzký kontakt umožnuje Rothsteinovým lépe interpretovat její signály. Jiní rodiče se rozhodli pro komunikační metodu, protože pro ně bylo používání jednorázových plen či neustálé praní plen bavlněných ekologicky neúnosné. Jiní chtějí prostě ušetřit nebo se zbavit vleklých opruzenin.

"Když jsem o tom slyšela poprvní, přišlo mi to pěkně uhozené," říká paní Milgroomová, která má dva syny, pětiletého Isaiáše a dvouletého Simona. "Ale čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem si uvědomovala, že kluci opravdu ví, kdy musí. Jak bych to mohla ignorovat, když vím, co se mi snaží sdělit?"

Emily Jean Davidsonová, dětská lékařka v bostonské Dětské nemocnici, začala s komunikační metodou, když bylo její dceři 8 měsíců. Betsy, které jsou už dva roky, začala nosit normální spodní prádlo v 17 měsících, na noc však stále mívá trénovací plenu.

Davidsonová, která pracuje s dětmi s vývojovými poruchami, říká: "Přirovnala bych to k ostatním vývojovým oblastem, jako třeba učit se jíst." Rodiče poznají, kdy má dítě hlad, a pomáhají mu, aby se pomalu naučilo jíst samo. Proč by to mělo být s vylučováním jinak?

V první polovině 20. století se časné učení na nočník považovalo za normu, jednalo se však o metody drezúrovací až násilné. Děti byly přivazovány do nočníkových židlí, nebo dostaly mýdlový čípek, pokud jim to dlouho trvalo. V 50. letech zpopulárněly metody Dr. Spocka zaměřené na pohodlí dítěte. Staromodní látkové pleny však byly tak nepříjemné a náročné na práci, že stále spousta rodičů děti naučila na nočník v roce a půl. V 60. letech přišel dětský lékař T. Berry Brazelton s novým přístupem, zaměřeným na aktivitu dítěte. Radil rodičům nevytvářet žádný tlak, nechat dítě vyvíjet se svým tempem až samo začne své vylučování ovládat. Usnadnily to jednorázové pleny, které mají vetší savost a nejsou tak nepohodlné pro dětský zadeček. Procter a Gamble, výrobci plenek Pampers a Luvs, odhadují, že v Severní Americe používá jednorázové pleny 95-99% rodičů.

Díky tomu se posunuje hranice ukončení hygienické výchovy. Podle studie wisconsinské lékařské university z roku 2001 je průměrný věk u dívek 35 měsíců a u chlapců 39 měsíců.

Brazelton, který firmě Pampers pomáhal vyvinout větší pleny pro starší děti, sice základy komunikační metody uznává, ale není o ní přesvědčen. "Pro mě je to o trénování rodičů a ne o vlastní iniciativě dítěte," říká Brazelton, zakladatel Brazeltonova centra Touchpoints při Bostonské dětské nemocnici a jeden ze spoluautorů knihy "Toilet Training: The Brazelton Way." (Hygienická výchova podle Brazeltona). Brazelton byl během svého působení mezi mayskými indiány v jižním Mexiku svědkem toho, jak matky dávají miminka čurat. "Je to krok zpátky, směrem ke starším stádiům naší civilizace," říká. "Nevidím v tom nic progresívního. Jeví se mi to jako nedůležité dohlížení dospělého na dítě. Myslím, že existují daleko přínosnější způsoby, jak se dítěti věnovat - např. hra."

Laurie Boucke, autorka knihy "Infant Potty Training" a "Infant Potty Basics," přiznává, že se nejedná o metodu přijatelnou pro každého. "Pokud vás to oslovilo, zkuste to. A pokud ne, nechte to být."

Na minulém setkání MiminekBezPlen se u Milgroomových sešlo asi 20 maminek s miminky a batolaty - a s nočníky, které diskutovaly o základech komunikační metody.

Krysia Welinová z Booklinu s desetitýdenním synem Kieranem Hunterem se ptá: "Jak to mám vždycky stihnout, když Kieran čurá každých 20-25 minut?"

A maminka Rothsteinová odpovídá: "Nejde o to, všecko perfektně stihnout, v prvé řadě jde o fungující komunikaci s miminkem."

Emily Gelbertová, také z Brooklinu, čeká dvojčata a doufá, že se jí podaří komunikační metodu praktikovat. Dokonce i maminky v takovéto skupince žasnou, že by se do něčeho takového pustila. V tomto případě je používání plen - i jednorázových - naprosto v pořádku.

Pro tyto maminky je však absence plen základ. Malá Hannah trůní uprostřed místnosti na svém nočníčku. Její maminka vysvětluje: "Ráno chodí nejčastěji, prvních 20min co 5min, potom tak jednou za hodinu. V noci obvykle jenom jednou. Není to víc práce. Je to jen jiný způsob práce."

© Copyright 2005 Globe Newspaper Company.

trans. bora

Podle originálu na http://www.boston.com (v originále k přečtení do 30 dnů od vydání; © Copyright 2005 Globe Newspaper Company.)