Enuréza očima dětí

Jak může potrápit i děti školního věku a jak ji děti samy vnímají a popisují?

Někdy se rozděluje enuréza primární, tedy ta, když se dítě nikdy nenaučí močový měchýř dovést k poslušnosti, a sekundární, když se dítě po období sucha, třeba i po několika letech, začne znovu pomočovat. U starších dětí je častější noční pomočování, méně se už setkáme s pomočováním denním nebo kombinací obou případů. Jestliže se ve věku 3 let pomočuje v noci alespoň jedenkrát týdně 30 % dětí a přes den 26 % dětí, u dětí starších 8 let se to týká přes den 2 % a v noci 4 % dětí. Výskyt enurézy má tři věkové vrcholy, nejvíce je rozšířený v předškolním věku okolo pěti let, potom ve školním věku okolo devíti let a překvapivě další vrchol, o kterém se nikde a nikdy nemluví, protože je to mimo rodinu tabu, je věk teenagerů asi okolo patnácti let. Enuréza více trápí chlapce než dívky a to v poměru 2 : 1.

Co způsobuje vznik a rozvoj enurézy?

V první řadě je to nezralost centrálního nervového systému – u takových dětí je naděje, že enuréza ve starším školním věku zmizí. Dále je to určitý podíl dědičnosti, to znamená, jestliže matka i otec trpěli v dětství až do školního věku pomočováním, je velká pravděpodobnost, že i jejich dítě s ní bude muset bojovat. Další příčinou neustávajícího pomočování může být i stres a konfliktní rodinné prostředí, zanedbávání dítěte, nebo vleklé hádky mezi rodiči. Jednoznačně psychologická souvislost vzniku enurézy se udává u dětí v případě obrany proti nesnesitelným traumatům, jako je sexuální zneužití v dětství, týrání, nebo smrt rodičů. Negativní vliv na rozvoj pomočování má i dlouhodobé odloučení od rodičů nebo hospitalizace v nemocnici. Další příčinou může být dětské nevědomé upoutávání pozornosti rodičů, například při narození sourozence, nebo při nedostatečné citové výchově, kde dítě cítí, že se mu nedostává lásky a porozumění. Další příčinou enurézy může být maminkami tolik oblíbený velmi brzy započatý trénink na nočník, nebo nesprávně prováděný trénink, kdy dítě ještě není připraveno na tento způsob vyměšování. Příčinou enurézy ale mohou být i zcela zapeklité nedostatky ve funkčnosti vyměšovacích orgánů, nebo příliš hluboký spánek či malá funkční kapacita močového měchýře, proto je vždy nutné provést u pomočujících se dětí urologické a nefrologické vyšetření.

Psychické důsledky enurézy

Enuréza bývá většinou spojena s dalšími dětskými emočními problémy a poruchami chování. Ty mohou vzniknout jako důsledek nekonečného pomočování nebo ze stejných příčin, jako vznikla enuréza. Děti s enurézou jsou často nejisté, nedůvěřivé, přecitlivělé, často se u nich střídají různé nevypočitatelné nálady, mohou být smutné, uzavřené, nemají moc kamarádů, mají strach z další mokré havárie v posteli, někdy mohou být zase dost rozpustilé, a tím se brání proti strachu a pocitům méněcennosti. Tyto problémy se ještě víc zhoršují ve starším školním věku a v dospívání, kdy děti karamboly s pomočováním už těžko skryjí před spolužáky: na táboře, ve škole v přírodě, nebo před prvním klukem nebo holkou. Nejhorší je, když se to někdo ve třídě o pomočování dozví, a začne se dítěti posmívat.

Také necitlivý přistup rodičů, kteří si myslí, že trestáním za každé mokré prostěradlo ráno dosáhnou svého přání – jen nemít dítě enuretika! – je bez efektu. Enuréza má totiž vliv na celou rodinu. Děti s neustálým pomočováním mají pocit, že v rodině selhaly, protože enuréza se neshoduje s očekávám rodičů. Matky jsou často nespokojené, protože si vyčítají enurézu jako svůj vychovatelský neúspěch, mohou začít obviňovat dítě, že se samo nechce enurézy zbavit.

Bylo zjištěno, že matky enuretiků mají určité podobné vlastnosti, které mohou působit na vznik enurézy u jejich dětí. Jedná se především o předčasné vyžadování udržování čistoty, perfekcionismus a netolerantnost k dětem. Někdy se však stává, že naopak až velká tolerance k dětskému pomočování vede k tomu, že děti, které se ve starším školním věku stále pomočují, nikdy nenavštívily lékaře. Otcové prožívají enurézu svých dětí jako poskvrnu rodiny a často z ní obviňují svoje manželky. Sourozenci většinou nedokážou potlačit kritické nebo výsměšné připomínky.

Jak se enuréza léčí

Hlavní podíl na léčení enurézy má psycholog ve spolupráci s dětským lékařem. Psychoterapie může být zaměřena na řešení problémů mezi sourozenci a mezi rodiči – užívají se k tomu hrové činnosti nebo rozhovory. Další metodou léčení je hypnóza, kterou provádí pouze odborně školený klinický psycholog, kdy se u dítěte v hluboké relaxaci prostřednictvím slovních sugescí upevňuje kontrola a ovládání močového měchýře, zlepšuje se citová vyrovnanost dítěte a vytvářejí se podmínky k překonání neurotizujících vlivů prostředí. Cílem rodinné terapie je podporovat léčebnou úlohu rodiny, hlavně laskavý, ale důsledný přístup, a zamezit trestání za pomočování. Nejdůležitější v léčení enurézy je tzv. enuretický léčebný režim, který spočívá ve volním nácviku ovládání močení v bdělém stavu metodou start-stop, v užívání budících strojků při kontaktu s mokrým prostěradlem, tzv. metoda suché postele, dále pečlivý rozbor kalendáře mokrých a suchých dnů a ve snížení příjmu tekutin po páté hodině odpoledne.

Snažte se porozumět

Dítě s enurézou si myslí, že všem přidělává práci, že je chudák a někdy je z toho hodně smutné a přestává si důvěřovat. Ostatním dětem se děti s enurézou na jedné straně vyhýbají, protože se za svoje pomočování stydí, na druhé straně by se s nimi chtěly kamarádit. Všechny starší děti s enurézou ale nemusejí mít právě takové prožitky. Naopak, mohou být veselé, mohou se naučit žít i s pomočováním, mohou mít spoustu kamarádů a rodiče je berou i s občasnými mokrými karamboly v posteli. Celkové prožívání enurézy a postoj dítěte k ní totiž nejvíce ovlivňuje stabilita rodinného kruhu a pocit bezpečí, postoj rodičů a sourozenců k pomočování. Podle úrovně rodinné komunikace je možné zvolit i vhodnou terapii nebo psychoterapii a naplánovat celé léčení. A i když nemáte zrovna dítě s enurézou, snažte se porozumět problémům maminek takových dětí, ale i samotným dětem, které se musejí i s pomočováním naučit samy sebe vážit a posilovat v sobě dobré a zdravé sebevědomí.

Autorka je klinická psycholožka, pracuje ve FN Královské Vinohrady.